Říjen 2009

jak a čím čistit koníka:-)

29. října 2009 v 12:17 | Janča |  pomucky na čištěni koní
Každý den, bez ohledu na roční období, je třeba se o koně starat, aby byl zdravý a spokojený.Potřebuje nejen krmení a napájení, ale koně i jeho stáj je třeba udržovat v čistotě.Péče o koně je těžká práce, ale i skvělá zábava.
Lesklý a čistý
Hřebelcování udržuje srst hladkou a kůži čistou.Kně uvaž a odstran z jeho srsti veškeré nečistoty hrubým kartáčem.Pak vyhřebelcuj srst jemným kartáčem.
Nejdříve kopyta
Kopyta se musí kontrolovat dvakrát denně.Sjed rukou koni po noze a vybídni jej aby ji zvedl.Postupuj od patky do předu a odstran bláto či zbytky podestýlky z kopyta.
Vybavení k čištění koně
Čištění koně je poměrně složitá procedura.I když nemáš vlastního koně, ale jezdíš v jezdeckém oddíle, musíš mít vlastní vybavení k čištění.
Vyklízení hnoje
Stáje se musí uklízet každý den.Nejprve je třeba odstranit trus a znečištěnou podestýlku, stání uklidit a po té nově podestlat.
K čištění potřebuješ:
1.Kartáč-čistí se jím srst
2.Olej na kopyta a štětec- na nanášení oleje
3.Jedna houba je na oči, tlamu a nozdry, druhá na kořen ohonu
4.Stájovou utěrku-tou srst nakonec vyleštíme
5.Gumové hřbílko
6.Rýžový kartáč- na odstranění zaschlého bláta
7.Háček na kopyta- vyndáváme jím kamínky a bláto zachycené mezi podkovou a střelkou
8.Plastikové hřbílko- na odstranění bláta
9.Kovové hřbílko-j jímž čistíme kartáče plné prachu
Úplné čištění
1.Rukou sjeď po zadní straně přední nohy a zvedni ji za přední část kopyta.Háčkem vyškrabuj nečistotu od patek směrem dopředu.Zacházej s ním opatrně zejména kolem střelky. Tak vyčisti všechna kopyta.Až budeš zvedat koni zadní nohu, sjeď rukou po její zadní straně až k hleznu a pak dej ruku dopředu.Kdyby kůň začal vyhazovat, nezraní ti paži.
2.Kartáčem vyčeš srst.Začínej vždy od levé strany za ušima koně a kartáčuj ve směru růstu srsti.Postupuj dál po krku a po celém těle včetně nohou.Stejně vyčisti i druhou stranu.Průběžně odstraňuj nečistotu z kartáče tak, že jjím přejíždíš přes zuby kovového hřbílka.Nakonec opatrně vykartáčuj hlavu.
3.Prsty rozpleť zacuchané žíně v ohonu.Pak vem do ruky několik pramenů a kartáčem je opatrně pročeš, aby se nevytrhávaly žíně.Navlhčenou houbou přičísni krátké žíně v horní partii ohonu.Potom stejným kartáčem vyčeš hřívu a kštici.Mokrým kartáčem uhlaď hřívu, aby lépe přilnula ke krku.
4.K čištění partií pod ohonem používej zvláštní houbu.Jednou rukou táhni ocas ke straně a druhou otři místo kolem kořene ocasu.Po skončení si pořádně umyj ruce a propláchni i houbu.
5.Jinou houbou omývej oči a nozdry.Houba musí být dostatečně vlhká.Opatrně očisti partie kolem očí, pak houbu namoč znovu a umyj nos a hubu.Houbu po použití pokaždé vyper.
6.Po skončení očisty kartáči a houbami namoč stájovou utěrku.Vyždímej ji a otři s ní celé tělo po srsti.Tak odstraníš usazený prach a dodáš srsti lesk

a konečně něco k drezuře

27. října 2009 v 13:51 drezura

Drezúra

Drezura je jezdecká disciplína, která má za úkol ukázat, jaká je souhra mezi koněm a jezdcem. Jedná se především o perfektní pohyby koně a o provádění povelů udávaných jezdcem. Tento sport patří mezi ty nejobtížnější z řad koňských sportů. Historie drezury sahá až do dob renesance, vyvíjela se během staletí. Z cirkusových stanů se přesunula na speciální "hřiště". Poprvé v historii se jela drezurní soutěž

Některé drezurní cviky a prvky
Kontracval

Dá se říci, že kontracval, je cval na druhou nohu, než na kterou jede jezdec s koněm. Takže pokud při cvalu pojede jezdec s koněm na pravou nohu, nechá ho cválat na levou a naopak. Při tomto cviku se zvyšuje ohebnost koně.

Couvání

>Couváním je myšlen rovnoměrný pohyb zpět, při kterém se nohy zvedají a došlapují v diagonálních párech. Jako vážné chyby jsou např. vzpírání koně nebo ukvapený pohyb, uhýbání, rozkročující se zadní nohy či vlečení předních nohou.

Obrat kolem předku

Při tomto cviku kůň otáčí svou zadní část těla okolo předních nohou, kterými pouze přešlapuje na jednou místě.

Poloviční překrok

Při cviku s názvem "poloviční překrok" se kůň pohybuje jak ve směru vpřed, tak ve směru do strany, tzv. diagonálně a je tímto směrem i nahnutý.

Pasáž

Jeden z nejkrásnějších a nejelegantnějších cviků. Při "pasáži" kůň klusá a zvedá přitom nohy velmi vysoko. Každé zvednutí nohy (krok) - je ve vzduchu chvíli držen.

Piafa

Piafa je vlastně klus podobný "pasáži", s tím rozdílem, že je prováděn na jednom místě.

Dovnitř plec

Kůň je mírně ohnut okolo vnitřní nohy svého jezdce. Vnitřní přední noha koně křižuje (překračuje) před přední vnější nohu, zadní nohy zůstávají v původní přímé linii.
Veškeré série cviků mají svou stupnici hodnocení od 0 do 10 bodů.
Jako každá disciplína má své body pro hodnocení, tak má i body trestné. Stejně tomu je i u drezury.

Tabulka penalizace:

1. omyl = 2 trestné body
2. omyl = 4 trestné body
3. omyl = 8 trestných bodů
4. omyl = vyloučení
Rozhodčí hodnotí jezdce s koněm pomocí stupnice od 1 do 10.

Stupnice:

0 = nebyl předveden
1 = velmi špatný
2 = špatný
3 = téměř špatný
4 = sotva dostatečný
5 = dostatečný
6 = uspokojivý
7 = dosti dobrý
8 = dobrý
9 = velmi dobrý
10 = vynikající

westernové ježdění

27. října 2009 v 13:48 Western

Westernové ježdění jako sportovní disciplína

http://www.wrc.cz/foto/full/2003/22.jpghttp://www.wrc.cz/foto/full/2003/27.jpg

Western Riding Club je spojen s nejpestřejším odvětvím jezdeckého sportu - westernovým ježděním, které si u nás našlo mnoho příznivců. Od těch, kteří se snaží zachovávat romantiku dávných dob, přes nadšence, které uchvátila rychlost a odvaha rodeových jezdců, až po ty, které westernové ježdění zajímá především jako sport. Westernové ježdění - Western Riding - nabízí hned několik disciplín a vybrat si může opravdu každý. Tomu pomáhá i systém tříd a kategorií, ve kterých se jednotlivé disciplíny a soutěže vypisují. Jezdci a koně se řadí do tříd - začínající, amatér, mládež a otevřená. Postupně se mohou účastnit soutěží všech tří kategorií - "C" - to jsou vstupní soutěže pro začínající jezdce a koně a řadí se sem i přátelské soutěže. Soutěže kategorie "B" - to jsou regionální soutěže s kvalifikací na mistrovství republiky nebo WRC a konečně "A" soutěže, kam se řadí mistrovské závody - Mistrovství České republiky nebo WRC. Westernové jezdectví jako sport má tedy svou koncepci a smysl, který mu dává právě množství závodů, každoročně pořádaných Western Riding Clubem. K těm nejprestižnějším samozřejmě patří seriál kvalifikačních soutěží pro vrcholný podnik sezóny, kterým je Mistrovství České republiky. Všechny tyto akce pořádá WRC jako hlavní organizátor a díky regionálním sekcím pořádá westernové soutěže po celém území republiky.http://www.wrc.cz/foto/full/2003/20.jpg

popis kopyta

27. října 2009 v 13:45 tělo koně

popis nohy

27. října 2009 v 13:45 tělo koně

popis hlavy

27. října 2009 v 13:44 tělo koně

Popis koňské hlavy:

Hlava významně charakterizuje plemenný typ a svým utvářením ovlivněným tvarem lebky podmiňuje celkový výraz koně, nebo ho alespoň ovlivňuje. Je zavěšena na krku a je tedy formou jednozvratné páky, na jejímž konci působí síla, tedy otěže nebo opratě. Ve tvaru hlavy jsou mezi plemennými skupinami a do určité míry i v rámci plemen rozdíly. Koně východního typu mají mozkovou část lebky vyvinutější (forma brachykefalní), koně západního typu mají naopak delší hlavu a poněkud širší část obličejovou (forma dolichokefalní).
Tvar hlavy koně se mění i vzhledem ke stáří koně. Hříbata mají hlavu v obličejové části krátkou, v čele klenutou, v části horní čelisti širokou. Starším zvířatům se hlava protahuje. Staří koně mají propadlé spánkové jamky (mizí tukové vazivo).

Velikost hlavy:

Velikost hlavy je důležitá z výkonnostního hlediska, zvláště u jezdeckých koní. Kůň s delší hlavou je ovladatelnější, s kratší naopak. Hlava má mít optimální velikost, aby tak vyrovnávala pohyb zvláště v obtížných terénech. Problémy mohou nastat, když je hlava tak malá, že není dostatečným závažím při vyrovnávání rovnováhy koně při těžších skocích, nebo naopak velmi těžká hlava na tenkém krku bez dostatečně vyvinutého svalstva působí v obtížnější práci předčasnou únavu, jejímž příznakem bývá házení hlavy (nejde-li ovšem pouze o zlozvyk). Takovéto případy jsou naštěstí poměrně vzácné.
Velikost hlavy je u koně průměrně 1/3 výšky v kohoutku (u arabských koní se rovná asi 33% výšky koně, u anglického plnokrevníka 36%, u polokrevníků 38% a u chladkokrevných koní až 42%). Ušlechtilí koně mají hlavu pravidelně menší, sušší, s jemnější kůží, u huby a očí lysou (bez srsti), s velkým, výrazným okem a menšíma ušima. Velikost hlavy však nemusí být vždy v přímé souvislosti s ušlechtilostí. Jsou velmi ušlechtilé hlavy a mohou být dost velké a jsou malé hlavy a přitom hrubé. Většinou však jsou velmi ušlechtilé hlavy menší než hlavy hrubé. Hřebci mívají hlavu průměrně o něco větší a hrubší než klisny.

Podle hmotnosti a tím i podle ušlechtilosti se rozlišuje hlava:

  • těžká
  • střední
  • lehká
Podle profilu se rozlišuje hlava:
  • rovná - rovné hlavy se vyskytují nejčastěji u anglického plnokrevníka, ale i u všech ostatních plemen.
  • klabonosá - celoprofilově vypouklá (konvexní). Klabonosé hlavy mívají vyšší čelo a menší, zapadlejší oči s velkými očními oblouky a užší, menší nozdry. Oči však mohou být i u klabonosých hlav velké a výrazné. Klabonosá hlava je typická pro všechna plemena, ktará mají větší nebo menší podíl krve koně starošpanělského nebo staroitalského. Jejich nejtypičtějším představitelem je kůň starokladrubský (téměř čistokrevný potomek staroitalských a starošpanělských koní). Klabonosou (či poloklabonosou) hlavu mívá rovněž lipicán (Pluto, Incitato), část kmene Nonius, orlovský klusák a fríský kůň. Ojediněle ovšem i jiná plemena.
  • poloklabonosá - v čele (nazývaná též ovčí, viz. níže) nebo nosní části
  • štičí - lomená v profilu při odsazení obličejové části od rovného čela v tupém úhlu (konkávní). Štičí hlavy mají široké čelo a žuchvy a poměrně velké, rozevřené nozdry. Jsou typické pro arabské koně, vyskytují se však ojediněle i u jiných plemen, často i u anglického plnokrevníka. Ušlechtilé štičí hlavy působí velmi esteticky a jsou oblíbené. Vyskytují se však i štičí hlavy hrubé, masité, s přehnaně propadlým čelem a rozkleslýma ušima. V koňařské mluvě se takové hlavě říká hlava prasečí.
  • volská - neforemná, široká, kratší, zmasilá
  • klínovitá - často se rovné hlavy od žuchev rychle zužují směrem k hubě a nazýváme je pak klínovité. Takovou hlavu můžeme považovat za degenerativní. Koně jsou obvykle špatně krmitelní, nepřístupní, tvrdohlaví, a proto ne příliš vhodní ke sportovním účelům.
  • babská - hubená s odstávajícími pysky a rozkleslýma ušima, mají ji často koně sešlí nebo dlouhodobě nemocní
  • ovčí - s vypoulou čelní částí (nazývá se též poloklaboná, záleží na tom, v které části je hlava zahnutá)
Tvar hlavy nemá zvláštní vliv na výkonnost koně, ale bývá velmi důležitým ukazatelem plemenné příslušnosti. Zvláště profil hlavy, šířka čela, žuchev a čelisti jsou velmi charakteristické pro jednotlivá plemena koní.

Oči koně:

Oči podmiňují svým uložením, velikostí a bystrostí výraz koně. Zapadlé a naopak i vypouklé oko a stejně tak malé oko (prasečí) negativně ovlivňuje celkový výraz hlavy. Duhovka koně je normálně hnědě pigmentovaná. Oko se světle pigmentovanou duhovkou se nazývá sokolí (nebo jeřábčí), je-li nepigmentovaná na přední ploše, pak je oko šedomodré a nazývá se skleněné (nebo rybí) a kůň jádrooký. Rybí oko můžete vidět na obrázku vpravo. Mívají ho plaváci, isabely a strakoši. U oka, jehož i zadní část duhovky je bez pigmentu, prosvítají cévy duhovky a jeví se jako červené (u albínů a hermelínů).
Oko koně je astigmatické, protože rohovka je segmentem elipsoidu, tedy s rozdílným vertikálním a horizontálním zakřivením, takže kůň může vidět i malé předměty, které často podmiňují jeho leknutí. Protože kůň má oči po straně hlavy, vnímá dění na obou stranách. Každé oko koně je schopno individuálně pokrýt velké zorné pole. Binokulární - souběžné - vidění je jen v úzkém prostoru, ve kterém se části zorného pole obou očí překrývají. Monokulární vidění při nestejném spatření objektu oběma očima též způsobuje lekavost. Kůň se tedy leká, když nevidí přesně. Koně uklidní možnost seznámení se s novým předmětem, kterého se bojí, a to bližším poznáním, případně i kontaktem s předmětem pysky. Popsané vidění vyplývá z uložení očí, které jsou nikoliv ve vodorovné ose, ale v osách mírně sbíhavých. Kočárovým koním pracujícím ve frekventovaných oblastech se dávají náočnice, aby se tak nelekali a neplašili. Zrakové pole koně je asi 320°. Postranní vidění však není tak ostré jako vidění dopředu. U koní orientálních se vyskytují tendence k dalekozrakosti, u západních ke krátkozrakosti. Oko koně zachytí výrazně více světelných paprsků než oko lidské (větší sítnice a na ní fluoreskující vrstva), takže vidí dobře. Rozeznává barvu bílou, červenou, žlutou, zelenou a fialovou, rozlišovací schopnost červené a černé není jednoznačně prokázána. Podrobně o smyslech koní se ještě budu zmiňovat v jiné kapitole (Smyslová soustava).

Nadočnicové oblouky:

Mají být mírně klenuté. Jizvy mohou ukazovat na jankovitost koně. Spánkové jamky se stářím zvětšují (prohlubují).

Čelo:

Příznivěji se posuzuje čelo široké, obvyklé u orientálních koní, než čelo úzké, které se vyskytuje u západních plemen.

Uši koně:

Ušní boltce mají pro výraz hlavy též velký význam. Malé, dobře posazené vzpřímené uši přispívají k ušlechtilosti hlavy. Avšak i delší ušní boltce nejsou znakem nižší výkonnosti koně. Kůň má výborný sluch. Při orientaci sluchem může nasměrovat boltce individuálně. Sluchová vnímavost je neobyčejná, a to v široké škále kmitočtů a dynamiky. Intanzivní hra uší ukazuje často koně bázlivé, avšak může být i znakem krátkozrakosti, kterou pak částečně kompenzuje sluchovými vjemy. Opět více bude v článku Smysly koní.
Správně posazené uši mají být pokračováním lišty jařmové. Stepní koně mívají uši větší a ty se také objevují u anglických plnokrevníků. Citlivé, velmi pohyblivé uši mívají koně plaší, ale mohou je mít i koně slepí. Nepohyblivé uši prozrazují tupost, ale i hluchotu. Kůň, který dává často uši dozadu je většinou zlý.
Podle velikosti rozeznáváme uši:
  • oslí - jsou dlouhé, široce posazené
  • kravské (převislé) - jsou rozkleské, špičkami od sebe, velké, hrubé.
  • zaječí - jsou dlouhé, blízko u sebe a obrácené špičkami k sobě. Typickým představitelem "majitele" takovýchto uší jsou plemena kathiawari a marwari. Na obrázku vpravo je kathiawari.
  • myší - jsou krátké, široké a hluboko nasazené.
  • lyščí - jsou nejkrásnější, krátké, dobře nasazené.

Žuchvy (ganaše):

Žuchvy jsou po straně hlavy. Mají být širší, což je typické pro koně orientální. Mezi žuchvami je mezisančí, které má být dostatečně široké, aby nezatěžovalo přitažení dolní části hlavy při sebrání. Silnější žuchvy svědčí o dobrém zužitkování krmiva. V mezisančí (část mezi žuchvami) lze nahmatat zduřelé mízní uzliny při hříběcí. Tvrdé a nebolestivé mízní uzliny vzbuzují podezření na aktinomykózu nebo vozhřivku. Mezisančí má být dostatečně prostorné.

Nos koně:

Nos by měl být širší. Je v něm "chladící zařízení", kterým se ochlazuje žilní krev z mozku - umožňuje vyšší výkonnost a větší vytrvalost.

Nozdry:

Nozdry chladnokrevných koní bývají menší, bobovitého tvaru a jsou uloženy více ke straně (viz. první obrázek nahoře), u teplokrevných koní jsou položené více vpředu a jsou větší, kruhovité (viz. druhý obrázek nahoře). Namáhavý dech a pohyb nozder při práci ukazuje na kardiorespirační komplikace. Zarudlé sliznice a výtok z nozder budí podezření z nemoci dýchacích cest, popř. i jiných nemocí.

Huba:

Huba a její utváření má velký význam pro ovládání koně. Část dásně mezi řadou řezáků a stoliček se nazývá mezizubí, v nemž u hřebců a pozdě kastrovaných valachů narůstají špičáky. Na mezizubí a na jazyku spočívá udidlo. Při vyšším a užším mezizubí, a zvláště je-li jazyk koně tenčí, je kůň velmi citlivý na tah tlak udidla, je tedy měkkohubý. Při širokém mezizubí a tlustším jazyku je kůň tvrdohubý a těžko ovladatelný. Tvrdohubého koně však může udělat i jeho jezdec či ošetřovatel hrubým zacházením.
Na obrázku vpravo Peruán - trojnásobný vítěz Velké pardubické steeplechase (Foto: Eva Kopečná).

Pysky:

Pysky koně jsou velmi pohyblivé, zvláště horní pysk, a pružné. Mají být uzavřené, ani jemné ani hrubé. Jistě všichni známe pocit, když nám kůň pyskem šmejdí po kapsách a hledá kostku cukru, nebo si jemně bere chleba z naší natažené dlaně...

popis koně

27. října 2009 v 13:42 tělo koně
  1. úhel dolní čelisti
  2. žuchva
  3. dolní čelist
  4. líce
  5. brada
  6. dolní pysk
  7. štěrbina ústní
  8. horní pysk
  9. nozdry
  10. nos
  11. čelo
  12. kštice
  13. ucho
  14. vaz
  15. krajina spánková
  16. hřeben krku
  17. hříva
  18. kohoutek
  19. lopatka
  20. levá sedlová krajina
  21. bedra
  22. kříž
  23. krajina hrbolu kyčelního
  24. záď
  25. kořen ohonu
  26. ohon
  27. hýždě
  28. stehno
  29. bérec
  30. Achillova šlacha
  31. kloub hleznový
  32. zadní holeň
  33. kloub spěnkový
  34. spěnka
  35. kopyto
  36. ohbí hlezna
  37. patní hrbol
  38. zadní kaštánek
  39. korunka
  40. krajina kloubu holenního
  41. krajina šourková s předkožkou
  42. předkolenní řasa
  43. slabina
  44. krajina pupeční
  45. podžebří
  46. hrudník
  47. loket
  48. přední kaštánek
  49. ostruha
  50. přední holeň
  51. kloub nadprsní (karpální)
  52. krajina kloubu ramenního
  53. prsa
  54. žilní rýha krkavičná
  55. dolní okraj krku

vozatajství

27. října 2009 v 13:36 vozatajství
Využití koně k tahu vozů pravděpodobně v některých oblastech dokonce předcházelo jezdectví. V údolích Tigridu, Indu a Eufratu, v Sýrii i v Egyptě
sloužily válečné vozy bojechtivých říším 2 000 let před naší érou. Tato otevřená, plochá krajina byla ideální pro využití vozů. Dva nebo čtyři koně, zapřažení do lehkého vozíku, zaručovali rychlý transport dvou nebo tří lidí.
Po půldruhého tisíciletí byly závody spřežení národní sporem starého Řecka. První olympijské závody vozů se konaly na 25. olympiádě
v roce 408 př. n. l. Ještě oblíbenější byly závody vozů v římských hipodromech. Soutěžily čtyři týmy a každý z nich podporovalo jedno
politické uskupení, takže šarvátky kolem dostihů byly bezpečnostní záklopkou pro revolučně naladěný římský lid.
Řízení povozů neztratilo svůj půvab ani po druhé světové válce, ačkoliv doprava na silnicích vzrostla na míru pro koňmi tažené vozy nepřijatelnou. Byly tedy zorganizovány první přehlídky a vozatajské soutěže a dnes se toto umění třebaže už nemá praktický výnbam, stalo důležitou soutěžní disciplínou.V Evropě mají soutěže spřežení vysokou úroveň. O rozšíření tohoto sportovního odvětví po celém světě se zasloužil zejména princ Philip. Jako prezident Mezinárodní hipologické federace (FEI) sledoval vozatajský meeting v Cáchách (Aachen) v roce 1968 a na jeho podnět se konala první mezinárodní soutěž spřežení v roce 1970.
Vozatajské soutěže
Jezdí jednospřeží, páry a vícespřeží a podniky trvají většinou tři dny. První den se jezdí drezurní úlohy, další je maratón, který musí měřit nejméně 23, ale zpravedla 27 km a třetí je překážková jízda (vozatajský parkur), při níž je třeba předvést maximální ovladatelnost a obratnost koní. Současně koně prokáží i svou zdatnost, neboť nastupují po únavném maratónu předchozího dne. U nás má řízení spřežení velkou tradici, soutěže vzkvétají už od 60. let (Zlatá podkova) a vícespřeží našich karosiérů, především kladrubských běloušů jsou zlatým hřebem každého velkého hipického podniku.

voltiž

27. října 2009 v 13:34 voltiž
Když se řekne voltiž, ne každý hned ví, o co se jedná. Tato soutěžní disciplína je pro každého jezdce velice důležitá a vůbec není na škodu, voltiž jezdit a tím získat lepší rovnováhu v sedle. Pokud někdo opravdu netuší, co to voltiž je, tak se to pokusím vysvětlit velice zjednodušeně, a to tak, že voltiž je vlastně gymnastika na neosedlaném koni. Kůň vždy pracuje na levou ruku ve cvalu v kruhu o minimálním průměru 13 m. Aby mohl jezdec provádět různé cviky a figury na tomto neosedlaném koni, musí mít kůň postrojen do speciální výstroje, kterou nevidíme nikde jinde, možná by se daly některé části přirovnat k lonžovací výstroji koně.

POSTROJE
-voltižní obřišník
Voltižní obřišník vybaven dvěma záchytnými oblouky (madly), pro to, aby se jezdec například při obratech mohl přidržovat. Pod voltižní obřišník se klade dečka, aby se neodřel hřbet koně.Po jeho straně je kožená smyčka, která někdy zastává funkci třmenu.
-vyvazovací otěže s gumovým kroužkem
Vyvazovací otěže se upevňují k obřišníku a zamezují koni zvednout hlavu, což by způsobilo vyklenutí hřbetu a nevzhlednost pohybů koně.
SOUTĚŽE
Ve voltiži existuje několik druhů soutěží. Jedna z nich je voltiž ve družstvech (max. 12 členů). Družstvo se skládá z 8 členů, 1 koně, 1 vodiče a 1 náhradního jezdce jednotlivcích nebo dvojicích.
Rozhodčí známkují soutěžící stupnicí od 1 do 10 stejně jako v drezuře.
I ve voltiži můžou cvičit na koních i jezdci s různými tělesnými nebo duševními postiženími. V tom případě se voltiži říká paravoltiž


BOHUZEL JSEM NESEHNALA FOTKY TAK JE TO BEZ FOTEK








všestranost-military

27. října 2009 v 13:22 všestranost-militari
Všestrannost neboli military vzniklo původně z potřeb testovat způsobilost koní při náročných úkolech pro armádu.
Je to třídenní jezdecká disciplína všestranné jezdecké způsobilosti.
Hodnocení se provádí dle průběžného pořadí po každém soutěžním dni na principu trestných bodů, vítězí jezdec s dosaženým nejnižším počtem bodů po posledním dni.
Všestrannost se skládá ze tří jezdeckých disciplín rozdělených po jedné na jeden den:
DREZURA - hodnocení provedení předepsaných jednotlivých cviků
elegance + kontrola = jezdec s koněm předvádí v gymnastické souhře povinnou sestavu
Bodové hodnocení: provedení předepsané sestavy, v průběžném pořadí vítězí ten, kdo dosáhne nejnižšího součtu trestných bodů
CROSS-COUNTRY - TERÉNNÍ ZKOUŠKA - hodnocení fyzické kondice
odvaha + síla = kůň a jezdec absolvují trasu 32 různých terénních skoků; délka trasy12 km
Bodové hodnocení: zastavení před překážkou = odmítnutí poslušnosti - nejvýše 3 x 20 trestných bodů-poté následuje diskvalifikace
pád koně - vyloučení
pád jezdce - 60 bodů
překročení stanoveného časového limitu - 1s - 1 trestný bod
PARKUR - hodnocení poslušnosti a pozornosti koně
přesnost + krása = klasické skoky přes umělé překážky
Bodové hodnocení:
shození překážky - 4 trestné body
zastavení před skokem = odmítnutí poslušnosti - 4 trestné body
překročení stanoveného časového limitu 1s - 1 trestný bod
Všestrannost na olympijských hrách
Historicky zaznamenávalo Československo na olympiádách úspěchy v disciplině jezdectví v období před druhou světovou válkou, kdy bylo armádním sportem a dostávalo se mu zasloužené podpory. Zástupce drezurního ježdění pan Emanuel Thiel v roce 1924 obsadil šesté místo. V roce 1930 z Amsterdamu si zlatou medaili odvezl František Ventura s koněm Elliot ve skokové soutěži. Českoslovenští jezdci se zúčastnili úspěšně i v roce 1936 olympijských her v Berlíně, kde tříčlenný tým ve všestrannosti vybojoval čtvrté místo. Po druhé světové válce se Československo zúčastnilo olympiády v Římě, kde reprezentovali jezdec Šembera a Hrúzik. Naposledy v roce 1992 prošel kvalifikační limit až do Barcelony Jiří Pecháček v disciplině skoky, z důvodu nemoci koně však z bojů odstoupil.
Kvalifikačních závodů se Jaroslav Hatla zúčastňoval po celé Evropě a trénink absolvoval převážně ve Velké Británii, kde strávil celkem sedm měsíců.
Obrazek













dostihy

27. října 2009 v 13:00 dostihy
DOSTIHY A KLUSÁCKÉ DOSTIHY
Nejrychlejší a pro diváky nejspíš nejzajímavější druh závodů jsou dostihy. Je to vlastně závod koní v trysku na určité vzdálenosti.

Na rovinném dostihu se pouze běží po travnaté ploše různých délek. Většina dostihů na světě probíhá nyní podle britského vzoru. Nejoblíbenější a nejkvalitnější dostihy se běhají v Británii a Irsku, ve Francii a v Itálii. Dostihy jsou také velmi oblíbené v Austrálii a na Novém Zélandě, ale největší vliv má multimilionářský dostihový průmysl ve Spojených státech. V ČR funguje od roku 1906 závodiště ve Velké Chuchli, v Karlových Varech a v Pardubicích (steeplechase) - to jsou tři nejstarší.

Překážkový dostih (steeplechase) - Tyto těžké dostihy přes přírodní překážky jsou ve světě málo oblíbené. Největší steeplechase v Evropě je naše Velká Pardubická, podobná trochu cross country a zahraničními jezdci obávaná pro příliš těžké a nebezpečné překážky. Koně vlastně musí dosáhnout nejen velmi vysoké rychlosti, ale také si nesmí ublížit na žádné překážce a nestratit tak rychlost a pozici. Na těchto závodech se spousta koní zraní a pak musejí být utraceni nebo použity na chov.

Sedla a úbory pro dostihy
Sedlo pro rovinný dostih je malé, má daleko dopředu vysunuté bočnice bez kolenních opěr a velmi dlouhé posedlí. Pod sedlo se dává kožená dečka s kapsami pro olověná závaží. Tyto sedla váží od 300 g - 1.5 kg.
Sedlo pro překážkový dostih je pevnější konstrukce, má větší bočnice a je opatřené koleními opěrami. Váží 2.4 kg - 4 kg.
Úbor pro jezdce se skládá z vysokých dostihových bot, dostihového barevného dresu, který je určen podle registrované kombinace majitele koně, bílých kalhot, jezdecké čapky a dostihového bičíku, tzv. hecpajč.

Zvláštní druh dostihů je tzv. klusácký dostih. Závodí se vlastně stejným způsobem, akorát tento dostih se běží v klusu. Na to se speciálně chovají a cvičí klusácká plemena, která mají vrozený tento chod např. Francouzský klusák.
Jezdec nesedí na koni jako při normálním dostihu, ale sedí na málém vozíku (tzv.sulka) těsně za koněm sedem rozkročmo, má tedy koňský zadek těsně před rozkročenýma nohama. Kvůli tomu je lepší koňský ocas zastřihávat či splétávat, protože může jezdci vadit v rozhledu, který i tak není nijak velký. Jak by to asi vypadalo, kdyby klusal kůň a jezdcovy by jeho ocas plápolal přímo do obličeje :-))). I když ne vždy se koňský ocas upravuje. Je vždy na jezdci, jestli chce koni ocas upravit.
I klusácký dostih má dva základní druhy závodů: handicapy, při těch se neupravuje hmotnost závodníka, a klasické, kde rozhoduje stáří koně.
Závody se běží na oválné dráze s písčitým oválcovaným povrchem. Úbor pro jezdce je vlastně stejný jako v klasickém dostihu, jen jezdec nemá bičík, protože koně drží oběma rukama.

drezurní cviky

27. října 2009 v 12:52 drezura


Couvání

Couvání je rovnoměrný pohyb zpět, ve kterém se nohy zvedají a došlapují v diagonálních párech. Nohy se mají dobře zvedat a zadní zůstávat na rovné čáře. Při couvání kůň, ať stojí nehybně, má zůstat "na přilnutí" a udržet si chuť k pohybu vpřed. Vážnými chybami jsou vzpírání se nebo ukvapenost pohybu, odpor nebo vyhýbání se ruce, uhýbání zádě z přímé linie, rozkročující se nebo neaktivní zadní nohy, vlečení předních nohou.

Kontracval

Je to vlastně cval na jinou nohu. Např. Jezdec, který jedena koni, cválajícím na pravou nohu, při kontracvalu ho nechá cválat na levou. Kontracval je cvik zvyšující ohebnost. Kůň udržuje své přirozené ohnutí ven z kruhu a je postaven na stranu vedoucí nohy. Jezdec se má vyvarovat zkroucení koně, které by způsobilo ztuhnutí a porušení čistoty chodu, musí zabránit vypadávání zádě z kruhu a musí omezit své požadavky ve shodě se stupněm ohebnosti koně.

Obrat kolem předku

Je to figura, při které se kůň zadní částí těla otáčí přes předních nohou, kterými pouze podupává téměř na místě.

Dovnitř plec

Je to figura, při které se kůň odklání od směru pohybu v úhlu asi 30 stupňů. Většinou se provádí u stěny obdélníku, takže se kůň odklání od stěny směrem dovnitř. Vnitřní přední noha kříží zepředu vnější přední nohu. Kopyta zadních nohou směřují dopředu a nekříží se.

Poloviční překrok

Je to cvik, při němž se kůň pohybuje diagonálně dopředu a zároveň do strany a je ohnutý ve směru, jímž se pohybuje.

Pasáž

Je to pomalý, velmi vysoký klus, který vyvolává dojem, jako by kůň pomalu plul nad zemí. Každý krok je ve vzduchu chvíli zadržen.

Piafa

Je to vlastně klus podobný pasáži, jenže kůň stojí na místě

parkurové skakaní

27. října 2009 v 12:47 parkur
Před koncem devatenáctého století nebylo skákání v jezdeckém světě v módě. Prvními skokovými soutěžemi byly vlastně lovecké zkoušky. Královská dublinská společnost připravila soutěž ve skákání do výšky i dálky v Leinster Lawn, v Dublinu roku 1865, a to je první záznam o takové organizované soutěže. O rok později se skoková soutěž zařadila jako"concours hippique" na Pařížské výstavě, ale to byl spíše přespolní závod.



Vývoj pravidel
Pravidla se postupně vyvíjela a zprvu byla velice složitá. V Británii a v Americe se užívaly žerdě nebo kladiny ještě podle pravidel z doby před druhou druhou světovou válkou. Žerdě zůstávaly na vrcholu překážky a jejich shození se trestalo. Systém komplikoval rozdíl mezi shozením přední nebo zadní nohou. Po čase se systém doplnil a posuzování zpřesnilo.
Po druhé světové válce se začala užívat mezinárodní pravidla. Čas se stal důležitým samostatným faktorem a dodal závodu napínavost. Jasná nová pravidla poskytují divákům lepší možnosti při sledování soutěže.
Typy překážek
Existují dva základní typy překážek: kolmé skoky a oxery. Kolmé skoky mají za úkol prověřit schopnost koně skákat do výšky. Oxery jsou takové překážky, na nichž musí kůň skákat do výšky i do šířky. Jsou postaveny tak, aby spadly, dotkne-li se jich kůň tělem.
Kolmý skok je vertikální překážka s několika kavaletami uspořádanými jedna na druhou. Je poměrně obtížný, protože kůň má jen málo času uvědomit si výšku skoku.

Zeď je svislá překážka vyrobená z namalovaných dřevěných kvádrů se světlějším horním okrajem. Zeď spadne, dotkne-li se jí kůň tělem a někteří koně jsou z ní vystrašení, jelikož nevidí místo doskoku.

Dvojbradlí nebo také doublebar je vlastně oxer s dvěma kavaletami v různých výškách.

Trojbradlí nebo také tripplebar je vlastně oxer se třemi kavaletami v různých výškách.

Křížek je nejjednodušší překážkou a dnes už se v parkurových soutěžích téměř nevyskytuje. Kříž pomáhá koním skákat ve středu překážky.

Kozí hřbet je vodorovná překážka, podobná trojbradlí, jenže poslední kavaleta je položena ve stejné výšce jako první, takže prostřední kavaleta je nejvýš. Tuto překážku jsem já osobně na parkuru ještě neviděla.

Přírodní skoky jsou překážky vyrobené z přírodních materiálů jako jsou nenabarvené dřevěné tyče nebo jakási forma živého plotu. Tyto překážky jsou velmi obtížné, koně je často vyhýbají.

Základní oxer je jeden z nejtěžších oxerů. Skládá se ze dvou stejně vysokých překážek položených těsně za sebou a zdolávají se jedním skokem.

Vějíř se skládá ze tří kavalet, které vycházejí z jednoho sloupku a rozevírají se do tří sloupků, takže na jedné straně můžeme mluvit o kolmém skoku, zatímco na druhé kavalety tvoří trojbradlí.

Vodní příkopy existují ve dvou typech: buďto jsou kombinované s kolmým skokem nebo oxerem, nebo širší příkopy s nízkým živým plotem před ním. Na doskoku je umístěna bílá páska, aby bylo možno posoudit, zda kůň neudělal chybu.
Typy soutěží
Klasická soutěž má určitý stupeň obtížnosti. V prvním parkuru rozhodují pouze chyby, které kůň udělal a nikoli čas (kůň ale přesto nesmí překročit maximální povolený čas). Pokud zajede více jezdců parkur "čistě" (bez chyb), koná se rozeskakování. Do rozeskakování je umístěno méně překážek než do základního parkuru, ale zato mohou být až o 10 cm vyšší. V rozeskakování už čas roli hraje a pokud je více jezdců, kteří zajeli i tento parkur čistě, rozhoduje právě čas.


Dvoufázové skákání, tzv. dvoufázovka je soutěž, která nemá přímo určitý stupeň obtížnosti, ale zapisuje se např. takto: 110/120. To znamená, že v první fázi jsou překážky do 110 cm (tedy stupně ZL) a v druhé fázi pak do 120 cm (stupeň L). Samotný parkur pak probíhá tak, že pokud jezdec překoná první fázi bez trestných bodů, může rovnou pokračovat do druhé fáze, kde, podobně jako v rozeskakování, už hraje roli i čas. Pokud ovšem kůň udělá chybu už v první fázi, do druhé fáze nepokračuje.


Stupňovaná obtížnost, tzv. postupka má překážky postavené od úplně malých, až do určité výšky. V této soutěži se nepoužívá klasická bodová stupnice. Zde můžete získat určitý maximální počet bodů, které se vám přičítají za zdárné překonání překážky a to většinou takto: za 1. překážku je 1 bod, za 2. 2 body atd. Tyto parkury bývají zakončeny žolíkem, což je nejvyšší skok v parkuru - představuje ho kolmý skok, který je tvořen jen jednou nebo dvěma kladinami. Zde si jezdec může vybrat...buď pojede na oxer, který je postaven vedle žolíka, a získá běžný počet bodů. Druhá možnost je zkusit štěstí a pokusit se skočit žolíka, který je za dvojnásobný počet bodů, ale zároveň při jeho shození jezdec dvojnásobný počet bodů ztratí.

Chyby a trestné body
Shození překážky - 4 trestné body
Šlápnutí do vodního příkopu - 4 trestné body
1. neposlušnost - 3 trestné body
2. neposlušnost - 6 trestných bodů
3. neposlušnost - vyloučení ze soutěže
Překročení časového limitu - 1/4 bodu / 1 vteřina
Pád koně, jezdce nebo obou - vyloučení ze soutěže

Parkurové skákání je nejen ve světě, ale i u nás velmi oblíbenou, divácky vděčnou disciplínou. Kolbiště bývají v krásném prostředí a architektonické pojetí se stále obměňuje, takže divák nachází vždy něco nového...
Přehled všech stupňů obtížnosti:
ZM - 80 cm
Z - 100 cm
ZL - 110 cm
L - 120 cm
S - 130 cm
ST - 140 cm
T - 150 cm
TT - 160 cm

trysk

27. října 2009 v 11:47 chody koně
Trysk
TryskJe to nejrychlejší chod koně.
  • nohosled - slyšíme údery všech čtyř končetin


cval

27. října 2009 v 11:47 chody koně
Cval
Cval Dal by se definovat jako řada skoků pravidelně se opakujících. Je to nejrychlejší a nejnamáhavější chod. Skoky jsou vyvolány silnou akcí zadních končetin, které hřbetním svalstvem nadnesou předek.
  • rychlost v terénu je až 30 km/h. Plnokrevníci na dráze běží rychlostí až 60 km/h (na kratší úsek).
  • nohosled - začíná-li levá zadní, pokračuje pravá zadní a levá přední a konečně pravá přední (kůň cválá vpravo). začíná-li pravá zadní a končí levá přední (kůň cválá vlevo).


klus

27. října 2009 v 11:45 chody koně
Klus
KlusJe to druhý chod koně, nejspolehlivější a nejpoužívanější na velké vzdálenosti. Trénovaný kůň vydrží asi 15 km, po oddechu v kroku může pokračovat v klusu.
  • rychlost klusu je 4m/s (15km/h). Klusáci 42 - 50 km/h - na kratší vzdálenosti
  • nohosled - slyšíme 2 údery kopyt

  • klus rozlišujeme těžký, střední (lehký) a plný (prodloužený).

krok

27. října 2009 v 11:44 chody koně
Krok
KrokJe to nejdůležitější chod, nejpomalejší, nejméně namáhá a kůň vydrží déle pracovat (používá se při těžké práci např. u chladnokrevníků).
  • rychlost koně je v kroku 6 - 8 km.
  • nohosled je téměř stejnosměrný, slyšíme 4 údery kopyt.

  • krok by měl být čistý, živý, prostorný a jistý
  • odchylkami mohou být - mimochod či kohoutí krok


vybaveni pro jezdce

27. října 2009 v 10:53 vybavení pro jezdce
  • jezdecké rajtky
    rajtky jezdecké
  • helmy
    helmy, cylindry


  • vesty
    vesty
  • bundy
    bundy
  • mikiny
    mikiny
  • rukavice
    rukavice, ponožky
  • obuv
    obuv pro jezdce
  • chapsy
    chapsy

  • bezpečnostní vybavení jezdce
    bezpečnostní vybavení jezdce
  • doplnky pro jezdce
    doplňky pro jezdce


  • saka
    saka




vybaveni staje to co by ste v ní mněli mít

27. října 2009 v 10:50 vybavení stáje
  • držáky na sedla,uzdečky,biče
    držáky na sedla, uzdy, biče
  • sítě na seno
    sítě, tašky na seno
  • žlaby,kbelíky ,vědra
    žlaby, kbelíky, vědra
  • napaječky
    napaječky
  • držáky na liz
    držáky na liz, úvazy
  • vidle smetáky atd...
    vidle, smetáky



podkovařské pomucky

27. října 2009 v 10:48 podkovařske nařadí
  • podkovařské nařadí
    podkovářské nářadí
  • hřebíky podkovařské
    hřebíky podkovářské
  • ozuby
    ozuby